Každý typ buňky plní jedinečnou funkci a z tohoto důvodu má každý z dvou set různých typů buněk v těle jinou strukturu, velikost, tvar a funkci. Buňky neustále umírají a zároveň se vytvářejí nové.
Některé buňky v určitých orgánech a soustavách v těle nahradí nové vždy během několika měsíců, jiné zůstávají v podstatě stejné jako v den narození. Například většina kůže a střev je nahrazována velmi rychle, zhruba pouhé dny až týdny. Takové buňky v játrech se regenerují buňky 3 roky. Buňky v jiných orgánech a systémech se však replikují ještě pomaleji.
Například lidské srdce se obnovuje poměrně nízkou rychlostí, od 25 let věku každoročně vzniká pouhé procento nových kardiomyocytů (buněk zodpovědných za kontrakční sílu v srdci), přičemž pouze 40 procent z nich se průběžně vyměňuje po celý život.
Kosterní buňky potřebují k regeneraci deset let, aby replikovaly kostru v plném rozsahu. V mozku tento proces trvá ještě déle, zpravidla ale mozkové a mozkomíšní buňky se neregenerují. Lze je ale částečně stimulovat (např. Prederozimem)
I když se mění buňky za nové, orgány dále stárnou kvůli změnám v replikujících se buňkách, jde například o mutace. DNA se totiž neustále dělí a kopíruje a v průběhu času dochází k chybám. Mutace se tak mohou hromadit a ovlivňovat život buněk nebo přenos určitých genů. Takže i když jsou buňky v částech lidského těla relativně nové, stárnoucí a hodně kopírovaná DNA dává lidem pocítit váhu všech let, které uplynuly od jejich narození. Tyto mutace lze "ošéfovat" růstovým faktorem CGF.
Zdravé lidské tělo je přitom schopné udržet precizní rovnováhu mezi počtem nově produkovaných a zemřelých buněk. Je náročné zjistit, kolik buněk přesně v lidském těle denně zemře. Můžeme si to ukázat třeba na krevních buňkách. Například bílé krvinky žijí pouze asi 13 dní, zatímco červené krvinky mají životnost zhruba 120 dní. Odhaduje se však, že denně umírá asi 50 miliard buněk.