Co má společného rakovina s diabetem? Údajně nic, ale u obou případů asistuje inzulínová rezistence, nenormální produkce inzulínu, zdravé buňky z nedostatku energie živoří a na špatném stavu se podílí mikrobiom. A je toho ještě víc.
Co je diabetes druhého typu?
V podstatě jde o inzulínovou rezistenci. To slovo rezistence znamená, že buňky přestávají být schopny s inzulínem komunikovat a chovají se, jako by nebyl. Škodí si tím, protože i když je v krvi glukózy dost, je pro ně nedostupná. Tím, že glukózu využívají buňky omezeně, její koncentrace v krvi stoupá. Stoupá-li krevní cukr, buňky slinivku to nutí produkovat více inzulínu. Proto diabetikům roste v krvi nejen hladina cukru, ale i inzulínu. Jde o poruchu a ta se časem někde projeví.
Jak do toho zapadá rakovina?
Záněty jsou záležitostí imunitního systému a bílých krvinek. Je to boj a k němu je potřeba energie, hodně energie a tak se imunitní systém pomocí cytokinů, což je taková psaná řeč buněk, domluví s dalšími buňkami, že je třeba mobilizovat energetické rezervy. Dostatek glukózy ale rakovinovým buňkám vyhovuje. Tukové tkáni také, ta je navíc místem, kam se v případě léčby pomocí cytostatik dostává lék obtížně. Zvrhlé buňky v ní nacházejí řadu schovek a tak i po léčbě se choroba z těchto míst ráda znovu vrací. Hlad rakovinových buněk po glukóze je tak velký, že ho lze využít k detekci. Pokud se na glukózu použije izotop, nebo se jinak označí, místa s vysokou spotřebou (nádory) se na obrazovce monitorů rozsvítí.
Leukemické (rakovinové) buňky jsou nenažrané a chovají se ke svým zdravým kolegyním macešsky. Značnou část glukózy z krve vychytávají jen pro sebe. Ale co když nejen to. Co když jdou ve své sobeckosti ještě dál a navozují zdravým buňkám inzulínovou rezistenci? Znesnadňují zvrhlé buňky využití energie svým zdravým kolegyním, aby v krvi bylo glukózy co nejvíc jen pro ně? Tak právě to se američtí výzkumníci pokusili zjistit.
K testům na ověření hypotézy, v níž přiřkli rakovinovým buňkám zvlášť zavrženíhodnou povahu, si vědci přizvali leukemické myši. Ty se vyznačují sklonem k obezitě, jejich tuková tkáň je místem zánětů i rezervoárem zvrhlých buněk. Pokus ukázal, že z míst zánětu s leukemickými buňkami se šíří cytokiny. A že ty skutečně zdravým buňkám navozují inzulínovou rezistenci. Jinak řečeno, myším nemocným leukémií se zvyšuje hladina krevní glukózy a normální zdravé buňky přestávají být schopny využít. To znamená, že rakovina zdravým buňkám navozuje stav, v jakém jsou buňky nemocných s diabetem druhého typu.
Rakovina s cukrovkou toho mají víc společného, než se zdálo. Řada metabolických drah s dopadem na zásobování zdravých buněk glukózou je oběma stavům společná. Nekalou úlohu v tom sehrává střevní mikrobiom svou produkcí toxinů.