Sobota
21:45
Po příjezdu do nemocnice s bolestmi vypadajícími na slepé střevo se mě ujala laskavá sestřička. Odebrala krev a moč a posadila mě do teplejší části, protože jsem měla zvýšenou teplotu a byla mi zima. Po půl hodince byly známy výsledky a byl volán pan primář.
22:45
Po šílené době čekání na primáře, který slíbil přijít hned, a šílených křečích a bolestech, konečně doktor dorazil. A pěkně ožralej. Zeptal se na pár otázek a sdělil sestře, ať píchne injekci a pošle mě domů. Ta se však ohradila, že se tady celou dobu svíjím v křečích a že by nebylo nejlepší mě posílat v tomhle stavu domů. Ani po injekci totiž bolesti nepřestaly.
23:00
Ležím na lůžku a dostávám kanylu a kapačky. Prý na utlumení bolesti. Mám pěkný andělský sexy obleček, kterému chybí půlka zavazování, takže to mám nasazené obráceně a spíš jako župan. Chci se omýt, ale není ručník. Naštěstí mi spolubydlící půjčuje. Na toaletě zjišťuji, že není papír, opět mě zachraňuje spolubydlící.
2:00
Stále mám kapačky, bolest nepolevuje. Po chvíli druhá lahev kapačky dojela a pokouším se s bolestmi usnout. Nejde to a tak skoro ani nespím. Teprve po vypnutím kapaček bolesti přestaly a já konečně usínám.
Neděle
5:55
Rozrazily se dveře, rozsvítilo světlo a paní uklízečka se jala vzít úklid hodně hlasitě. Koštětem narážela do všeho, co vydávalo hutné zvuky.
6:10
Opět se rozrazily s veškerou parádou dvěře a sestra přinesla teploměr. Sdělila mi, že včerejší krev ukázala zvýšenou hladinu bílých krvinek a tak se bude nabírat další vzorek. Jednu ruku mám již píchnutou a zároveň v ní mám kanylu. Sestra obhlíží druhou a zjišťuje, že žíly nejsou nic moc i na tu nejslabší jehlu. Oděbírá mi tedy krev ze zápěstí - prý to bude nepříjemné. Kupodivu zjišťuji, že tohle je daleko pro mě příjenější, než klasický odběr, při kterém mě jsou vždy ruce propíchány a cítím jehlu v žíle. Bohužel v zápětí žíla praská a odběr sestra raději ukončuje. Ukazuje mi minináprstek krve, který se jí za tu chvilku podařilo nabrat s tím, že to snad bude laborce stačit.
8:00
Zase ostré rozražení dveří a následovala vizita. Primář se optal, co mě trápí (přitom šlo o stejného doktora, který mě večer příjímal, ale večer byl ožralej, tak měl zřejmě okno) a po sdělení, že bolestivé stavy se opakují, něco zamumlal a přikázal, že budu bez jídla a že mě čeká vyšetření na ultrazvuku. Teprve jen po neustálých dotazech na sestry, které se nejprve odkazovaly na primáře, mi bylo sděleno, že budu minimálně do pondělí u nich o hladu a to se ještě neví určitě, protože ultrazvuk dělá jen jedna doktorka a je prý již obsazen a další je ve středu.
10:00
Dostávám lahev kapaček. Zase mám bolesti, ale už jsem si nějak zvykla.
12:00
Jsem stále o hladu, ale je mi fajn, Když ležím, vůbec nic nebolí. Pouze když vstanu, tak se nějaké bolesti projeví, nejsou však takové, jako během kapaček. Dostávám pouze čaj.
14:00
Sestra mi zase nabízí kapačky. Odmítám s tím, že mě nic nebolí.
16:00
Opět nabídka kapaček, opět odmítám. Hlad přešel a tak mi vlastně nic není a nejraději bych jela domů.
20:00
Po několika dotazech se od sester dozvídám, že vyšetření ultrazvukem bude asi až do středy. Ptám se, zda mě do té té doby čeká pobyt o hladu. Prý mi zkusí ráno dát něco malého.
Pondělí
6:10
Situace s uklízečkou se opakuje. Jako by ji ten randál vzrušoval, či co. Následuje rozdávání teploměru.
7:00
Přináší se snídaně, já však nedostávám ani slíbenou malou a ani pití. Hlad mám skutečně šílený.
8:00
Přichází vizita. Pan primář mě informuje, že půjdu na ultrazvuk a nesmím tedy jíst a už ani pít. Nikdo mi však nesděluje, v kolik hodin. Jdu se tedy vysprchovat a umýt hlavu.
8:30
Přijely kapačky. Zase dvě lahve. Po prvních pár minutách dostávám šílené bolesti, které vystřelují od kyčle až po lopatku. Sděluji to jiné sestře a žádám o zastavení kapaček. Mám podezření, že se to při nich zhoršuje. Po vypnutí kapaček nastalo uvolnění a křeče ustaly. Za 10min přichází sestra, která mi kapačky pouštěla a opět je zapíná s tím, že je pustí pomalu. Za dalšíh pár minut mačkám opět v křečích hlásič. Sestra přiběhne i s primářem, který se mě ptá, proč chci vypnout kapačky. Vysvětluji mu, že mi je po nich mnohem hůř. Zjišťuje, zda mi někdy už dával třeba zubař nějaké tlumící prostředky a jak jsem na ně reagovala. Vybavila jsem si jeden zárok při růstu moudráků, kde žádná alergie na tlumidlo neproběhla. Hodně se divil, ale nakonec byly kapačky odstraněny. Kanyla mi však v ruce pro případné další použití infuze zůstává. Po chvíli je mi zase fajn.
10:30
Přijíždí zřízenec s vozíčkem, chodit můžu, přesto mě veze. Je fajn, kecáme spolu a děláme si z toho legraci. Jedu na rentgen. zde je sympatická paní, velmi milá. Ani si nemusím sundávat piercing a svlékat se. Pak mě odvážejí na ultrazvuk. zde čekáme, protože nás předběhl jiný doktor.
10:45
Sestra dává přikaz, aby mě zřízenec zavezl do ordinace. Zde zstávám jen s ním. Hodíme řeč, já si stěžuju, jak je tady vše strašně nejasný, opožděný a vůbec divný. Dozvídám se, že to tady takhle chodí a sám nechápe, jak je možné, že tato nemocnice získala 1. místo od pacientů v anketě o NEJnemocnici. Zároveň se rozpovídá o doktorech, kteří by tu měli na službě být, ale jsou někde zašitý, také že o vikendu mají akutní případy smůlu a musí čekat na pondělí, protože o víkendu tu žádný odborník na rozáhlejší vyšetření není. Okamžitě vím, že tady zůstat nechci.
11:15
Paní primářka, co do nemocnice dojíždí jen občas a dělá RTG a ultrazvuk souběžně, jen díky své dobré vůli vyšetřuje i jinou část břicha, než dostala podklady od doktora. Zjišťuje nějaký úkaz, ale protože není na tyhle části odborník, navrhuje gynekologický ultrazvuk.
12:30
Přichází primář a sděluje, že bych měla tento ulrazvuk absolvovat. Mezitím jsem si vyřídila přesun do Prahy. Přesto na vyšetření zůstávám v nemocnici, neboť gynekolog je přítomen a prý to bude otázka 5ti minut.
13:30
Z pěti minut byla hodina. Vyšetření však ukázalo, že jde o něco horšího, než se zprvu zdálo. Výsledky mi jsou sdělovány v latině. Nedám se a chci konkrétně vědět, o co jde. Prý mám zvětšený vaječník a musí to být operativně řešeno. Zbytek mi prý sdělí primář. Dostávám desky se svou složkou a jdu do sesterny, kde je přítomna pouze ošetřovatelka. Je velice milá, již jsem s ní pár slov prohodila, když vedle stlala postele. Přebírá si dokumenty s tím, že je hned dá kompetentní osobě.
14:00
Ošetřovatelka přichází na pokoj a ptá se, zda již primář dorazil. Bohužel kývu, že ne. Mrkne na mě a slibuje, že ho popožene. Skutečně za 10min primář přichází. Už předem byl informován, že bych ráda další zákroky absolvovala v Praze. Přichází a informuje mě, že skutečně budu muset podstoupit operaci. Konkrétně se ptám, co mi tedy je. Snaží se mlžit a mluví odborně. Beru to tedy do svých rukou a ptám se ho, zda mám nádor. Kýve, že bohužel, a hned dodává, že je ohraničený a tím pádem by neměl být zhoubný. To se prý ale pozná až po odstranění a zaslání na histologii. Beru to v potaz a žádám tedy o vystavení všech dokumentů s tím, že hned se odvezu sama do Prahy, protože do nemocnice jsem se také sama přivezla. Nastal však problém. Prý nemá kdo okopírovat ony dokumenty a bude to až zítra. Nechápu, ale již mě to nepřekvapuje. Jsme dohodnutí, že zůstanu do rána. Po dotazu ohledně toho, zda mohu jíst, dává primář sestře příkaz, aby mi donesla jídlo.
15:00
Umírám hlady a nemám tady ani pití. Koukám ze zoufalství do ledničky a zjišťuji, že moje milá spolubydlící, která ráno odjela, mi tu nechala jogurty a nějaké sýry, hroznové víno a jablka. Baštím ovoce a čekám na jídlo. Bohužel.
15:30
Vyhledávám sestru a žádám o pití a také o lžičku. Na jídlo se už neptám. Také ji žádám o vyndání kanyly, protože už ji nepotřebuji a nikoho ani nenapadlo, když ráno jedu pryč, že by mi ji mohl vyndat.
15:45
Dojídám jogurty a otevírá svačinářka, která sbírá nadobí. Nedostala jsem tedy ani tu blbou svačinu.
18:26
Koukám na telku, bez kapaček mi je celý den fajn, dokonce když se procházím, není to tak hrozné, ale jídlo stále nemám. Nedá mi to a jdu na sesternu. Tam nikdo. Slyším hlasy z kuchyňky. Tam sedí dvě sestry. Jedna mě zdraví. Jde o spolužačku ze základky. Ptám se, kdy se rozdává večeře. Dozvídám se, že je už po ní. Super. Prý je u mého jména stále napsáno, že mám jen čaj. Naštěstí druhá sestra nabízí, že mi ohřejě buchtičky se šodó. Díky bohu!
Zároveň žádám, aby se na mě ráno nezapomnělo se snídaní, protože budu moci odjet až v 10:00.
A jak to celé dopadlo?
V Praze mi podrobně vysvětlili, že jde o cystu velkou jako tenisák (6 cm průměr) a nabídli mi alternativní řešení - vzít si dovolenou, zklidnit stres a pít čaj na pročištění jater. Za 2 týdny jsem na kontrole neměla nic. Problém vyřešen i bez operace!
Tohle byl přesně zlom, kdy jsem naše zdravotnictví vzdala definitivně a začala se zajímat o alternativní léčby. Od té doby se našemu zdravotnictví do rukou již nesvěřuji.